Menu

Audio

                                                                          Umělci mají své tajemství, o kterém sami nic nevědí, cítí je jenom intuitivně.

10. února 2017

Tisíc a jeden důvod proč se nenávidím

Domčo, máš inspiraci! Pojď napsat článek! Dobře... A co kdybych to pojmenovala: "Jsem urejpaná mrcha, která všem kafrá do toho, co dělají a má pocit, že je nejšikovnější?" A inspirace odpověděla: "Nechci ti do toho kecat, ale nebude to moc dlouhý?"



To je totiž můj velký osobní problém, se kterým se nemůžu za boha vypořádat a to ten, že "chci být všem nápomocná a dát jim nezaujatý pohled na věc". Jestli je něco fakt blbý nápad a v životě byste to neměli dělat bez písemného svolení je "objektivní názor". Vážně.

Kdysi dávno se mi stalo, že kamarádka udělala video a já jen do komentáře poznamenala: "moc pěkné video, jen příště pozor, ten světlemodrý text na tom bílém pozadí trošku zaniká a není moc vidět. Ale jak jsem říkala, moc hezké video, slzičku jsem zatlačila! :)" Kamarádka to ale za objektivní názor nevzala, na komentář mi odpověděla "Když chceš, tak ho vidíš!" a do zprávy mi poslala nelítostnou zprávu o tom, ať si video zkusím vytvořit sama! Tak jsem jí odepsala, ať si políbí řiť, poslala jí svoje tehdy nejlepší video a další dva měsíce jsme spolu v krvelačné dívčí válce naprosto krutě a nelítostně nemluvily. Tak a máš to! (řekly si obě)

Není zkrátka typ osobnosti jako typ osobnosti a když jste naprosto dokonalý umělec (který se dvakrát po sobě nedostal na JAMU, ehm, ehm), tak zkrátka a jednoduše víte, jak to má vypadat!!!

No a dnes přes noc můj přítel tvořil v programu (ve kterém jsem dělala maturitní projekt) "intro" pro svoje videa na kanále (protože je to jeden z těch méně známých jútubrú), udělal krásný 3D model loga, textu a animace a svorně mi to ukázal...

"No a tady bys mohl o dvě setiny posunout, než se rozsvítí ta červená. Ten odlesk by mohl jít odsud sem, ne odtamtud tam a pokud můžeš oddělat ten odlesk... Hele, možná tu červenou posuň zpátky, jak jsi to měl." A pak přidal zvuky...


Inu, někdy se divím, proč každý člověk, který se se mnou seznámí, potřebuje čas aby si na mě zvykl. Žádný dobrý kamarád, kterého mám, se se mnou od začátku nebavil jakoby nic, každý jednotlivec mého okruhu blízkých přátel si na mě zvykal alespoň měsíc (jeden hodně blízký dokonce čtyři roky). I tak ale nechápu proč si někdo na tak úžasnou, přesto ale něžnou a plachou milující bytost musí zvykat? ("Protože jsi bestie z pekel!" ozvalo se svědomí. Svědomí? Škubni si! Vazem!)

Žádné komentáře :

Okomentovat